Mé ultra maratonské poprvé


Možná jsem si ani neuvědomil, do čeho jsem se to vlastně ,,navrtal" ačkoliv jsem pár asfaltových maratonů absolvoval. Nyní jsem se zúčastnil - troufnu si říci úplně jiné disciplíny v rámci běhu ultramaratonu v přírodě s převýšením více než 2000 m, respektive nastoupanými metry. Je fakt, že místy trať byla hodně členitá a technická, zvláště když jsme v první fázi závodu lezli po skalách - tam nešlo dělat nic jiného, než zvolnit krok neboť stačil udělat špatný krok a člověk si mohl nabít v lepším případě, nicméně my (asi blázni) máme posunutý put sebezáchovy a tyto věci si nepřipouštíme. Sice výběhy se vykompenzovaly seběhy - start i cíl byly na stejném místě - nicméně mnohdy tyto seběhy byly tak prudké, že to nešlo ,,pustit" naplno a neustále dávat pozor na kameny či kořeny. Ačkoliv toto byla nová trať a já jsem absolvoval tento závod poprvé, tudíž nemám srovnání s předešlými ročníky, přesto musím konstatovat, že toto se pořadatelům hodně povedlo. Závod obsahoval veškeré atributy. Ať již se jednalo o zmíněné kopce, či seběhy, emoce, bolest fyzickou či psychickou, u mnohých včetně mne jistě boj, zda to neukončit. Opět se u mě ukázala slabina v podobě křečí již od 18.km, tzn ani ne ve třetině závodu - to byly velmi optimistické vyhlídky :-) Snažil jsem se to v průběhu závodu doplňovat solí , či magnesiem, ale náběh tam stále byl - prostě vzdát to. Když si představíte - a tento pocit jsem měl poprvé - že se noha křečí úplně podlomila a nehrála v roli nějaká návyková látka - haha :-) , bylo mi jasné, že úplné zastavení bude konečná. Kromě nás , kteří běželi 62 km , tak na trati o chvíli později vyběhli borci a borkyně na 30 km trať. Zatímco se v našem dlouhém závodě vytvořili větší rozestupy a ten , kdo běžel více ve předu si připadal jako Robinson osaměle, vše se změnilo cca 20 km před cílem, kdy jsme běželi v souběhu s účastníky polovičního závodu. Bylo to super souběh, možnost se za někým vyvést, abych následně zmobilizoval síly a doběhl na celkovém 14.místě a 10. v kategorii.

Každopádně je pro mě tento závod novou výzvou, jak na sobě dál makat a být ještě lepší nejen v běhu - nebylo to totiž primárně o fyzické kondici, ale hlavě :-)

Vzhledem k tomu, že nejsem fotogenický - je super se schovat do ,,závětří" 

© 2016 Ivan Urbánek
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky